Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/117330/virtual/www/subdom/pohlazenislovem/wp-includes/post-template.php on line 293

Jak vznikají Ranní naladění a jak je číst

smsmobil

Miniobsah:
Co je ranní naladění
Jak vzniká
Jak jej číst
Šťastny ať jsou všechny bytosti
Chcete zkusit Ranní naladění?
Foto naladění

Jev ranních naladění je pro mě příjemnou chvilkou a příležitostí, kdy se vyvléknu z připraveného scénáře ranních návyků a obřadů spojených s mými blízkými. Tím nechci říct, že mě tento scénář svazuje, naopak je pro mě důležitou součástí udržování rodinné pospolitosti a sdílení – chystám pro rodinu snídani, zatímco menší děti užívají ranní dávku animovaných obrázků a všichni přítomní starší střeží teplo svých postelí. Nejraději mám, když ještě před přípravou snídaně zamířím na cestu, která je věnována pouze jednomu, stejně blízkému – mně samotnému. Dnes už bez váhání mohu říct, že je to samozřejmé a správné. Když dodám nesobecké, hned víte, co dnešní samozřejmosti předcházelo. Jdu na krátkou vycházku na kopeček nad naším domem, jdu napsat pár slov a rozeslat je lidem, kteří mi umožňují podělit se o dojmy rána a pro které má ranní SMS zpráva nějaký význam. Jdu napsat ranní naladění.

Zpět na začátek

Co je „ranní naladění“

Krátké ranní básničky, někdy spíš jen ranní básničky, které vznikají, když si ve vhodné ranní chvilce, nejraději mám mezi šestou a sedmou hodinou, někdy ale až po snídani k deváté hodině, vyrazím na krátkou vycházku a nasávám atmosféru dne-novorozence, batolete či předškoláka. Někdy se přihrne spousta slov a skládají se před mýma očima do veršů a rýmů, jindy je ticho a já čekám, zda vůbec mám nějaké ranní naladění psát. Někdy jsou verše košaté a rozsáhlé, jindy je víc sdělení v pauzách mezi slovy. V takových chvílích blahořečím moderním technologiím, pokládám dotykový telefon na šířku a do velkého pole pomocí zřetelné klávesnice tlumočím přicházející slova. Vzniká ranní naladění.

Zpět na začátek

Jak vzniká

Vzniká v krásných ranních chvilkách, kdy pozornost při procházce běhá z jednoho ranního lidského projevu na druhý, z hluku nedaleké dálnice na ještě bližší stavbu a pak na šňůru světel na silnici směrem k Brnu. Pak se do těch zřetelnějších zamíchají i ty tišší, mnohem bližší, místní, jako je švitoření drobnějších ptáčků, pískání káně. A teprve úplně na konec ten nejbližší a nejsilnější zvuk každého rána – ticho.

Tedy, vlastně TICHO. Až v tomto zvuku cítím hloubku, klid, skutečnost. Cítím, jak se tvář ladí a skládá lehký úsměv, který se možná zvenku popisuje přívlastky jako „připitomělý“. Téměř každé ráno tak naplňuji na své vycházce pradávné úsloví o blahoslavenosti chudých duchem. Kráčím prastarou lipovou alejí směrem k dominantě kopečku. Každý krok je takřka terapeutický, vnímám vír, který se roztáčí nad mou hlavou, aby vysál všechny zbytečnosti – tedy nechal mě dál kráčet očištěného, prázdného. Někdy se myšlenky hrnou zpět a já s nimi rozmlouvám, jak se jim daří a pročpak mě hned ráno napadají či navštěvují (vnímavý čtenář zbystří, jaký je rozdíl mezi napadající a navštěvující myšlenkou…) Daří se mi tak vystopovat slabiny ve své jistotě. Někdy zůstávám prázdný a v jakési průhledné odhmotnělosti těla i duše se přesouvám na vrchol. Občas se potkávám s nějakým čtyřnohým čmuchalem, vedoucím svého pána na vycházku. Někdy vnímám jejich zvědavost a touhu zavést hovor, jindy i strach z podivína. Vždyť já jdu na vycházku ráno, sám, bez psa! Ještě jsem zapomněl dodat, že si s oblečením hlavu moc nelámu, takže mě oni pejskaři potkávají v nesouladných kombinacích různých kusů oblečení, v létě třeba v děravém tričku, kraťasech a gumovkách či zahradních gumových nazouvacích botách. Výpočty pravděpodobnosti, s jakou jsem ranní úchyl bloudící krajinou, doslova bzučí v hlavách pejskařů. Tedy těch, kteří ještě nepřekonali strach a nepodlehli zvědavosti. Ti podlehnuvší už ví, že tady bydlím. Napětí opadává, mohu nosit gumovky i chodit bos, jsem totiž místní.

Stojím na kopci, usedám na kamennou lavičku a přede mnou se otvírá krajina s horizontem zdobeným lesy blízkými i vzdálenými, loukami, vesničkami, cestami. Za zády mám kapli Nejsvětější Trojice a jsem součástí místa, jehož energie by mohla vyprávět o pradávných dobách, o nesčetných obřadech, modlitbách, setkáních. Daleko před křesťanstvím, i v něm. Čekám. Jak už jsem psal před chvilkou, někdy si připadám jak stopař na silnici 5. třídy. Snažím se zahlédnout nějaké slovo, zachytit nějaký dojem. Vždyť chci přece poslat ranní pozdrav, že? Ano, ale JÁ CHCI tady nefunguje, to jsem jen na okamžik zapomněl na své poslání. Pohladím ego po vláskách a vrátím se do prázdna čekání, kdy na nic nečekám. Někdy se valí zástupy slov a během rána by mohla vzniknout sbírka básní, lyrický příběh. Jindy přichází jen náznaky, úlomky vět, sdělení volající po obohacení čtenářovou myslí, čtenářovým srdcem. Náznaky, hesla, vůně. A jindy nepřijde nic. Prázdno. Jak nahoře, tak dole, jak vně, tak uvnitř. Někdy se lehce zavlní slova o takovém prázdnu a vetknu je do zprávy, jindy je jenom to prázdno a úsměv místo odpovědi na otázku Proč psát a posílat? Společné všem těmto a nesčetným dalším situacím je splynutí, smíření, ztišení, nekonání. Nechávám se unášet úmysly mě přesahujícími, nepátrám po smyslech a účelech, které mým blízkým-adresátům i všem ostatním mé ranní chvilky přináší. Jsem. A vše je jak má být. Stisknu Odeslat a vnímám všechny a vše na dosah.

V auře ničím nepodmíněné radosti a blaženosti se vracím do našeho podtrojického království a svou radost přenáším do přípravy společné snídaně, která otevře náš další den.

Zpět na začátek

Jak jej číst? Nechat plynout

Ranní naladění má své zvláštnosti, které mají zatím tak zůstat. Nejcennějším a nejpotřebnějším uměním pro jejich zápis i čtení je umění nechat plynout, s důvěrou přijímat vše, co čtenáře s jejich spojením potkává. Vše. Od marného očekávání, přes pocit sdílení dojmů s autorem, přes dojem naprostého nepochopení smyslu, přes čtení v pozdních denních či večerních hodinách až po naprostý nedostatek času či jiné okolnosti zabraňující vůbec někdy si zprávu přečíst.

Není zaručené, že bude každý den, ne vždy se na vycházku dostanu. A když se dostanu, pokaždé v trochu jiný čas. Jakékoliv očekávání z mé strany i strany čtenářů je marné, nenaplněné, nejisté. Nechat plynout… Vždy, když má ranní naladění vzniknout, stane se tak.

Abych usnadnil cestu zpráv do zařízení zájemců o ranní zprávy, píšu bez diakritiky. Vzniká někdy menší, jindy velký prostor pro dvojsmysly, možné záměny slov s naprosto odlišnými významy. Čtenář je pak ladičem básničky, když se ji snaží přečíst plynule až do prvního zastavení – překážky. Co tohle může být za slovo? Zkusí jednu možnost, čte od začátku a zkouší navázat. Zkusí druhou možnost. Čte znovu od začátku a postupně prodlužuje cestu básní od začátku až na samotný konec. Nemá úplnou jistotu, že volí správné tvary, které jsem já v roli zapisovatele měl na mysli. Co když jsem to myslel jinak? Co když tam patří jiné slovo? Nechat plynout… Každý dostává právě takový vzkaz, jaký potřebuje. Spolehlivě, zcela jistě správný.

Kdo jste někdy zkusili přečíst básničku v podobě souvislého textu, tušíte další obtíž – jenom trochu jinak zvolíte rytmus, dáte trochu jinak místo či délku pauzy a už celý text nedává moc smysl, obtížně se čte, ani se třeba nerýmuje. Čtenář zkouší znovu a znovu, anebo rezignovaně mává rukou. Správný postup je: nechat plynout…

Někdy si čtenář při čtení ranního naladění myslí, že právě došlo k prolomení všech morálních, občanských a společenských ochran – útok hackera do jeho mysli, do jeho rozpoložení. Kdepak, to jen síly nás všechny přesahující předávají skrze autora vzkaz v podobě, která je čtenáři blízká, aby jej zaujala, aby jej ovlivnila, aby jej motivovala, posílila. Jsem rád, že se tak děje, nejsem ale původcem, jen prostředníkem. Nechávám plynout…

Zpět na začátek

Šťastny ať jsou všechny bytosti

Toto sousloví má svůj původ v sanskrtu psané mantře SUBHAM ASTU SARVA DŽAGATAM (přepisů najdete celou řadu, není přesné pravidlo, jak sanskrt vyjádřit latinkou). O mantrách najdete spoustu informací. Všechny mají silný vliv na člověka, který je říká či zpívá. A vliv se šíří dál celým vesmírem. Každé Ranní naladění se šíří skrze nás celým vesmírem, celý jej proměňuje.

Druhou mantrou v Ranním naladění je mírně parafrázované Óm. O tomto zvuku, nápadně se podobajícímu i třeba křesťanskému závěru každé modlitby, najdete také nesčetně informací. V podobě O(m) se skrývá zároveň i podpis zprostředkovatele.

Zpět na začátek

Chcete zkusit Ranní naladění?

Není nic jednoduššího: nechte se vést pokyny v tomto místě. Ranní naladění jsou z principu věci neocenitelné – pro někoho nemají žádný smysl, pro někoho představují příjemný doplněk rána, pro někoho mohou být inspirací a podporou v zásadních životních změnách. Budete-li se zapisovat mezi čtenáře Ranního naladění, můžete svůj pocit při objednávce, či kdykoliv později, vyjádřit pomocí pocitovek.

Ranní naladění můžete kdykoliv pozastavit, aby Vám například nechodili dlouhé zprávy na zahraniční dovolenou. Stačí poslat SMS, mail, či zprávu přes kontaktní formulář s žádostí o zastavení/opětovné spuštění zasílání. Obratem provedu. Stejnou cestou můžete Ranní naladění kdykoliv zrušit, pokud zjistíte, že to není to pravé pro Vás.

Zpět na začátek

Foto naladění

Jestli chcete sledovat, z jaké scenérie ten který den ranní báseň vzešla, stačí navštívit facebookovou stránku Ranního naladění. Každá ranní báseň je zde uložena i s fotografií vzápětí po odeslání SMS.

Budu rád za všechny Vaše dojmy, postřehy, inspiraci, za Váš zájem se každý den naladit. Třeba Vám k tomu může pomoci i RANNÍ NALADĚNÍ. Pište na e-mail z kontaktních údajů. Díky.

Subham astu sarvadžagatam – Šťastny ať jsou všechny bytosti. Ó(m).

Zpět na začátek

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *